Gentiana acaulis (hořec bezlodyžný)

Menu

• Aktuality
• Skalničky
  • Campanulaceae (zvonkovité)
  • Caryophyllaceae (hvozdíkovité)
  • Gentianaceae (hořcovité)
    • Gentiana acaulis (hořec bezlodyžný)
    • Gentiana asclepiadea (hořec tolitovitý)
    • Gentianopsis ciliata (hořec brvitý)
  • Globulariaceae (koulenkovité)
  • Primulaceae (prvosenkovité)
  • Ranunculaceae (pryskyřníkovité)
  • Saxifragaceae (lomikamenovité)
  • Scrophulariaceae (krtičníkovité)
  • Thymelaeaceae (vrabečnicovité)
• Sukulenty
• Cibulky a hlízky
• Ze světa hor
• Sbírky
• Rady a nápady
• Kontakt
• Odkazy

Navigace

• Home
• Skalničky
• Gentianaceae (hořcovité)
• Gentiana acaulis (hořec bezlodyžný)

Gentiana acaulis (hořec bezlodyžný)                                     5.5.2009

Velmi často pěstovaný, nenáročný a velmi přizpůsobivý druh. Jeho přírodním areálem výskytu jsou evropské hory, kde vyhledává nevysychavá stanoviště na plném slunci. Objevit jej můžeme v Pyrenejích, Alpách, Karpatech a na svazích balkánských hor. Býval běžným i na území naší republiky, a to v Beskydech a především v Bílých Karpatech. Z naší přírody bohužel vymizel, v současnosti je reintrodukován zpět do Bílých Karpat. Teprve čas ukáže, jak úspěšné je toto snažení.

Vytrvalá 5-15 cm vysoká bylina s přímou a velmi krátkou lodyhou (odtud i jeho druhové jméno). S tímto typickým znakem se však mohou chlubit pouze rostliny na přírodních stanovištích. Při pěstování v nízkých nadmořských výškách většiny našich skalek se lodyhy nesoucí jediný sytě modrý květ prodlužují i do deseticentimetrové délky. Hodně záleží na stanovišti. Při větším zastínění jsou jeho lodyhy velmi vytáhlé, na přímém slunci se dá vzhled rostlin udržet v relativně přijatelném stavu.  4-6 cm velké zvonkovité květy zdobí v jejich ústí zelené až zlatozelené skvrny s tmavým tečkováním. V závislosti na nadmořské výšce rostliny vykvétají od dubna do června. Plodem je tobolka s tmavými cca 1 mm velkými semeny.

Hořec bezlodyžný roste na horských loukách a pastvinách, na půdách neutrálních až slabě kyselých. Vyhledává půdy dobře propustné a po většinu roku mírně vlhké. Nejvyšší místa, kde byl zaznamenán, se nacházejí kolem 3000 m.n.m. V kultuře bývá velmi přizpůsobivý a tolerantní jak k půdní reakci, tak k vyšší zimní vlhkosti. Naše rostliny bez problémů vegetují v jílovité půdě bez dostatečné drenáže. Podmínky to jistě nejsou ideální, zimu však přečkají bez problémů a každé jaro krásně kvetou. Místo volíme slunečné, a jak již bylo řečeno, mírně vlhké po většinu roku. Rostliny v dobrém zdravotním stavu, však  dobře zvládají i déletrvající letní přísušky. Množíme především zimním výsevem. Čerstvá semena většinou dobře klíčí a jen málokdy přeléhají do dalšího jara. Semenáčky rovněž dobře rostou a brzy kvetou. Další možností je dělení větších trsů, které provádíme nejlépe v pozdním létě. Rovněž v létě můžeme zkusit řízkování, které bývá také úspěšné, nesmíme však nechat řízky nikdy zcela vyschnout.

V současnosti je hořec bezlodyžný na našem území řazen mezi vyhynulé druhy. Doufejme, že se jeho návrat do české přirody podaří a budeme moci obdivovat jeho krásu na rozkvetlých jarních loukách co nejčastěji. Zaslouží si to nejen tato rostlinka, ale i krásné Bílé Karpaty, kam bezesporu hořec bezlodyžný patří.

M.R.