Navigace
Obsah
Gentianopsis ciliata (L.) Ma (hořec brvitý) 24.1.2010
Hořec brvitý je jednou z mnoha bylin, které v posledních letech velmi prudce mizí z naší přírody. Jako příčina se často uvádí intenzivní zemědělství, ale těch důvodů bude asi víc. Celkové rozšíření zahrnuje střední a jižní Evropu. Od Pyrenejí po Balkán, na sever po Německo a Polsko. U nás již poměrně vzácně na jižní Moravě, v České krasu a v Českém středohoří. Jeho výskyt je vázán především na vápencové podloží. Životní optimum nachází od pahorkatin do horského stupně, výše zpravidla nevystupuje. Dává přednost suchým až mírně vlhkým trávníkům, častý je při okrajích cest, v lemech světlých lesů, ale třeba i v lomech a horských kamenitých svazích.
Dvouletá, až krátce vytrvalá bylina. Přímá a většinou nevětvená lodyha je až 35 cm vysoká, v horském stupni nižší, do 15ti centimetrů. H.brvitý, na rozdíl od jiných hořců, nevytváří přízemní růžici listů. Olistěná, čárkovitými až čárkovitě kopinatými listy je pouze lodyha. Velké, 4četné květy jsou téměř vždy jednotlivé, okraje korunních cípů jsou brvité, na což ukazuje i druhový název rostliny. Koruna výrazně modrá, jen velmi výjimečně bílá. Kvete od července do října a plodem je tobolka.
V kultuře se s tímto pozdně kvetoucím hořcem často nesetkáme, což je určitě škoda. Důvodem je zřejmě jeho krátkověkost, z které ale mít strach nemusíme, protože se na vhodném stanovišti sám přesévá. Vyhovuje mu slunné, až polostinné místo, s mírně humózní, zásaditou půdou. Semena dozrávají poměrně pozdě na podzim, necháme je bud' svému osudu (v dobrých letech pak ale máme semenáčky i tam kde je nechceme) nebo je po sklizni vysejeme běžným způsobem do květináčů. Já nejraději na podzim zralé semeníky vysypu na určené místo ve skalce, kolem mateřské rostliny. Mladé rostlinky jsou dosti citlivé na přesazování, proto se mi tento způsob zdá nejlepší. Jiný způsob množení než výsev nepřipadá v úvahu.
Vzhledem k drastickému úbytku rostlin v naší přírodě byl hořec brvitý zařazen do Červeného seznamu ohrožených rostlin (C3). Na Slovensku je veden jako druh potenciálně ohrožený.
M.R.


