Adonis vernalis (hlaváček jarní)

Menu

• Aktuality
• Skalničky
  • Campanulaceae (zvonkovité)
  • Caryophyllaceae (hvozdíkovité)
  • Gentianaceae (hořcovité)
  • Globulariaceae (koulenkovité)
  • Primulaceae (prvosenkovité)
  • Ranunculaceae (pryskyřníkovité)
    • Adonis vernalis (hlaváček jarní)
    • Aquilegia vulgaris (orlíček obecný)
    • Caltha palustris (blatouch bahenní)
  • Saxifragaceae (lomikamenovité)
  • Scrophulariaceae (krtičníkovité)
  • Thymelaeaceae (vrabečnicovité)
• Sukulenty
• Cibulky a hlízky
• Ze světa hor
• Sbírky
• Rady a nápady
• Kontakt
• Odkazy

Navigace

• Home
• Skalničky
• Ranunculaceae (pryskyřníkovité)
• Adonis vernalis (hlaváček jarní)

Adonis vernalis (hlaváček jarní)                                          17.4.2009

Ke každému správnému jaru neodmyslitelně  patří pestrá paleta zářivých barev prvních květin. Žlutá barva se objevuje velmi často, ale ta nejkrásnější a nejzářivější patří hlaváčku jarnímu. Tahle žlutá sluníčka zářící na vyhřátých stepních stráních nelze přehlédnout. Jsou vidět na stovky metrů daleko, o čemž jsem se nedávno přesvědčil při návštěvě Českého středohoří. Při průjezdu Libčevsí, na trase z Lovosic do Mostu, mě zaujal kopec vypínající se nad vesničkou Všechlapy. Od silnice je vzdálený téměř kilometr, ale žlutě zářící květy hlaváčků jsou zřetelné i za jízdy. To, že jsem zastavil a běžel se na tu nádheru podívat zblízka, snad ani nemusím psát. Bohužel je takových míst stále méně a mnohé krásné druhy z naší přírody nenávratně mizí.

Hlaváček jarní má svůj hlavní areál výskytu na východ od našich hranic. Ve střední a jihozápadní Evropě se vyskytuje na nemnoha lokalitách. V České republice jen v teplejších oblastech, a to především v Českém středohoří, Českém krasu a na Jižní Moravě. Roste na výslunných stepních stráních, pastvinách, při okrajích křovin a ve světlých šípákových doubravách. Dává přednost sprašovým půdách.

Vytrvalá bylina, 15 - 40 cm vysoká. Lodyha přímá, nevětvená nebo jen málo větvená, listy pouze lodyžní, zpeřené v čárkovité lístky. Květy jednotlivé, velké, 5 - 8 cm v průměru, zlatožluté, korunních lístků   10 - 20.  Roste  trsovitě, je to nezaměnitelný druh naší flóry. Kvete v dubnu a květnu. Plodem je nažka. Celá rostlina je jedovatá.

Hlaváčci se v kultuře objevují poměrně často, nejde však o snadno pěstovatelný druh. Jsou nároční na stanoviště a na složení půdy. Vyžadují dobrou drenáž, stagnující voda v půdě je spolehlivě zahubí. Místo volíme pokud možno svažité, s orientací na jih a maximálně osluněné, to jest bez zástinu vyšších rostlin. Půda může být i výživnější, slabě zásaditá a hlavně dobře propustná. Já jsem si pro své rostliny z loňského výsevu přivezl půdu z krtin, nabranou na sprašových loukách (pastvinách) na Lounsku. Rostlinám se v ní zatím daří znamenitě. Množíme především výsevem čerstvých semen ihned po dozrání. Výsevy poté udržujeme jen mírně vlhké, více vláhy dodáme z jara následujícího roku, kdy dochází ke klíčení semen. Dělení větších trsů, stejně jako přesazování dospělých jedinců nelze doporučit, rostliny to velmi špatně snášejí. 

Hlaváček jarní je chráněn jako ohrožený druh naší přírody ( §3 ). Je chráněn i mezinárodní úmluvou CITES a na řadě míst i územně v rámci CHKO. Zákonem je chráněný i v okolních zemích.

M.R.