Navigace
Obsah
Linaria alpina (lnice alpská) 16.12.2009
Druh střední, ale především jižní Evropy. Roste v Pyrenejích, Apeninách, západní části balkánských hor a zejména v Alpách. Velmi vzácně i v Karpatech, kde jsem loni pozoroval několik rostlin v naplaveném štěrku říčky Belé. Jednalo se o splavené rostliny z vyšších poloh Vysokých Tater. Lnice se dají nalézt i ve štěrkových náplavech jiných řek, často hluboko v údolí. Běžné je to v říčním systému Dunaje, Rýna, nebo třeba krásném údolí Soči ve Slovinsku. Rozlišují se tři poddruhy. Základní a zdaleka nejrozšířenější subspecií je alpina, dále vzácněji se vyskytující ssp. petraea, která se vyznačuje především vyšším vzrůstem a absencí oranžové barvy na dolním pysku (letos mám vyseto několik lokalitních semen, doufám, že alespoň pár rostlinek na jaře vzejde). V Pyrenejích roste i krásná ssp. filicaulis s květy v růžovém odstínu.
Linaria alpina je většinou vytrvalá bylina, 5-10 cm vysoká. Větvené lodyhy jsou poléhavé, na konci vystoupavé, v závislosti na podmínkách výskytu i 30cm dlouhé. Lodyhy nesoucí hrozen o 3-15ti květech po dozrání semen odumírají a v dalším roce jsou nahrazeny novými, které vyrůstají již na podzim a spolu s nekvetoucími lodyhami přezimují. Listy zelené, někdy s nádechem do kovově modrých odstínů, čárkovité a ve čtyřčetných přeslenech. Koruna fialová, 10-15 mm dlouhá (bez ostruhy) s výrazně oranžovým patrem dolního pysku. Kvete od května do září, v kultuře již od dubna a květy se objevují v několika vlnách až do října. Plodem je tobolka s několika 2mm širokými, plochými, černými semeny.
Linaria alpina je typickou rostlinou pohyblivých vápencových sutí vysokých horských poloh. Její výškové maximum je hodně přes 3000 m.n.m. Nesnáší jakékoliv zastínění a to ani nízkými druhy trav. Vezmeme-li tyto zkutečnosti na vědomí, není její pěstování příliš obtížné. Rostlinkám připravíme dobře drenážované místo s chudší, zásaditou půdou, krytou několika centimetry ostrohranného, nejlépe vápencového štěrku. Dají se použít i proprané oblázky z říčního štěrku. V takovém prostředí budou rostlinky nejen dobře a přirozeně vypadat, ale hlavně budou v zimě jejich dlouhé, mezi štěrkem propletené lodyhy v relativním suchu. Lnice potřebují hodně světlé místo, na plném slunci, ale dosti často trpí v létě suchem. Častější zálivka při dlouhotrvajícím suchu je tedy nutná. Množíme především zimním výsevem čerstvých semen na povrch substrátu a jen velmi zlehka zasypeme hrubším pískem. Možné je i jarní dělení větších trsů a řízkování lodyh s alespoň několika kořínky koncem léta.
Na Slovensku patří Linaria alpina ke kryticky ohroženým a přísně chráněným druhům. U nás ve volné přírodě neroste.
M.R.
 |
Linaria alpina na lokalitě - Julské Alpy, 2.září 2009
 |
Linaria alpina na lokalitě - Julské Alpy, 2.září 2009
 |
Linaria alpina na lokalitě - Julské Alpy, 2.září 2009
 |
Linaria alpina na lokalitě - Julské Alpy, 2.září 2009
 |
Linaria alpina na lokalitě - Julské Alpy, 2.září 2009
